Když Kohoutovice dostaly novou dominantu

Do roku 1971 tvořila přirozenou dominantu obce kaple Svaté rodiny, dokončená r. 1908. Před téměř padesáti lety však začal růst nad starou obcí vodojem, aby zásoboval vodou budoucí sídliště postavené na samém hřbetu Kohoutovic. Tento nejvyšší bod sídliště, patrný ze širokého okolí, se stal nepřehlédnutelným prvkem panoramatu celého města Brna a pro všechny zdejší obyvatele se stal magnetem pro oči při návratu domů.

Vodojem s objemem 700 tisíc litrů, výškou 30 m, výškou vodního sloupce 9 m a o kótě hladiny 439 m n. m. navrhl v roce 1969 architekt Tomáš Černoušek (1927 – 2001). Stavba byla odbornou veřejností hodnocena jako velmi zdařilá, protože se svým ztvárněním vymykala tehdejší unifikované architektuře, jelikož představovala po dlouhé době zdařilou výjimku v kvalitě architektonického ztvárnění. V téměř sochařském díle se podle odborníků mísí inspirace českým kubismem s ozvuky skulpturálních tendencí v tehdejší architektuře. Pro realizaci architekt nakonec použil kombinovanou konstrukci. Železobetonový dřík byl odlit pomocí posuvného bednění a kalich byl sestaven z ocelových žeber vyplňovaných prefabrikovanými deskami. Se svými třiceti metry výšky patří do kategorie středně velkých vodárenských věží. Stavbu realizoval Průmstav Pardubice.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. arch. Mgr. Tomáš Černoušek, foto Bohumír Kolář

Tomáš Černoušek byl olomoucký architekt, později architekt olomouckého arcibiskupství a jáhen. Náš vodojem je odborníky považován za jeho nejzdařilejší vodohospodářskou stavbu. Předobrazem architektonického řešení bylo dílo Sune Lindströma ve Švédském Örebro z roku 1958. Po listopadu 1989 se Černoušek orientoval výhradně na sakrální stavby. Navrhl jich desítky (realizovaných kostelů a kaplí celkem 9), též nespočet úprav liturgických prostor v olomoucké arcidiecézi i mimo ni. Je například autorem poutního chrámu Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách, úprav liturgických prostor na Svatém Kopečku, na Velehradě a kláštera klarisek ve Šternberku.

Věžový vodojem zásobuje ulici Bellovu, Žebětínskou, U Velké ceny, Voříškovu, Talichovu, Bašného, Pavlovskou, Axmanovu, Řadovou, Jírovcovu a část Libušiny třídy. V roce 2004 došlo k opravě vnitřních konstrukcí. Denní obrat vody ve vodojemu je necelý milion litrů a je nutno jej dvakrát denně plnit dvěma čerpadly z přilehlého zemního vodojemu, který je napájen z vodojemu Bosonohy. Jedno čerpání trvá cca 7 hodin. Do r. 1990 sídlila v objektu armádní posádka kontrolního stanoviště protiletadlové ochrany. Objekt je zároveň využíván jako retranslační stanice pro policii a hasičský sbor JMK a též pro přenos signálů zajišťujících provoz vodárenských objektů BVK, a. s. Provoz věžového i zemního vodojemu je plně automatizován a bez obsluhy v místě. V dnešní době se podobné vodojemy již nestaví a potřebný tlak vody zajišťují čerpadla. Ta byla použita i během rekonstrukce vodojemu v roce 2004. Až vybavení vodojemu doslouží příště, Brněnské vodárny a kanalizace již do něj možná investovat nebudou a můžeme jej přebudovat třeba na rozhlednu, jako je tomu u jeho staršího bratra ve Švédském Örebro.

Věžový vodojem ve Švédském Örebro, foto panoramio.com

Během výstavby, rok 1972, foto Muzeum umění Olomouc

Vodojem současný stav (rok 2010), foto Airshots