Jak kluci pověsili klíč od třídy na topol a jak občané kradli na polích

Před sto lety měli Kohoutovičtí velké starosti se sloučením s Velkým Brnem. Obecní výbor si při tvrdých jednáních stanovil podmínku zavedení elektrického proudu a telefonu do Kohoutovic. Obec byla s městem Brnem sloučena 16. dubna 1919. Starostou byl po První válce zvolen Jaroslav Förster. Stálo tu 125 domů, ve kterých bydlelo 742 obyvatel, negramotných bylo pět. Potockou ulicí tehdy ještě tekl neregulovaný Kohoutovický potok a během letních bouřek si vybíral svou daň, dokonce i v podobě lidských životů. Obec od polí oddělovaly hluboké zmoly za ulicemi Bašného a Myslivečkovou. Telefon byl zaveden na jaře roku 1922 a byl umístěn v hostinci u Gebauerů. Obec byla elektrifikována během roku 1925. Tehdy začal překotný rozvoj Kohoutovic. Během následujících pěti let zde bylo postaveno více než sto nových domů. 

1926 - Bašného ulice na pohlednici, vpravo vzadu škola (dnes ÚMČ), vlevo vzadu věž kaple Sv. rodiny

Škola měla pouze 1. až 5. postupný ročník ve třech třídách. Od šesté třídy se chodilo do školy v městě Brně - chlapci na Mendlovo náměstí a dívky na ulici Hlinky naproti pivovaru. Do školy i do práce se chodilo pěšky, případně tramvají z Pisárek. Kolem roku 1920 kluci zamkli třídu v kohoutovické škole a klíč pověsili na topol na školní zahradě. Odpoledne proto nemohlo být vyučování a třídu se až po dlouhé době podařilo otevřít šperhákem. Klíč byl nalezen až po letech při kácení topolu.

V obci vládl čilý společenský život. Byl tu Sokol, Junák, Katolická omladina, sbor dobrovolných hasičů a Dělnická tělovýchovná jednota. Stála tu nová tělocvična a dvě velká hřiště. Kulturně se obyvatelé mohli vyžít v několika divadelních souborech, které téměř každý měsíc sehrály nové představení. Hrálo se v hostinci i v zahradě, divadelní prkna byla na bečkách od piva, kulisy udělané doma. Hrálo se i po okolních obcích a v Brně. Téměř každý měsíc byly též hody, zábavy, plesy nebo dožínky. V roce 1919 byl za 600 korun zakoupen nový obecní zvon (jako náhrada za zrekvírovaný) a zavěšen do věže kaple Svaté rodiny. Zvoněním byl pověřen obecní strážník, ovšem obecní výbor byl nucen situaci rychle přehodnotit, jelikož občané během strážníkova zvonění kradli na polích. Z toho důvodu byl ustanoven kostelní výbor, který zajistil zvonění, a strážník mohl dohlížet na pořádek v obci. 
Z kronik a z poznámek Jiřího Pávka a Františka Ulricha čerpal