Linka 37 již padesát let ve službě Kohoutovicím

V březnu jsme se mohli slavnostně rozloučit s jezdící trolejbusovou legendou - vozy Škoda 21Tr, které Brno brázdily přes čtvrt století a samozřejmě zajížděly do Kohoutovic. V roce 1999, kdy se v Brně objevily, tak měly jedno velké prvenství - staly se prvními nízkopodlažními vozy brněnského dopravního podniku. Celkem jich dopravní podnik provozoval 64, postupně byly samozřejmě nahrazovány modernějšími typy, ale přesto jich ještě 20 bude jezdit v ukrajinském Charkově, jeden se stane součástí retro flotily a jeden bude exponátem Technického muzea. V sobotu 15. března tento typ vyjel do kohoutovického kopce naposledy. 

Při této příležitosti stojí za to si připomenout zřízení trolejbusové tratě do Kohoutovic, od nějž tento rok uplyne již celých 50 let. Nápady na stavbu trolejbusových linek se v Brně objevovaly již za první republiky. Brno se ale dočkalo až po válce, kdy byla v roce 1949 zprovozněna trať z Hlavního nádraží do Slatiny a v rychlém sledu následovaly linky Moravské náměstí - Královo pole a Komárov - Tuřany. Levná nafta v kombinaci s vysokými výdaji na zřízení a údržbu tratí, ale vedla k odklonu od dalšího rozvoje.  Dokonce se počítalo s tím, že tehdy provozované trolejbusy dojezdí, nové se nepořídí a tratě zruší (což se stalo lince do Tuřan). Stagnace trolejbusové dopravy byla celosvětová (např. v Praze a dalších městech byly trolejbusy zrušeny úplně), ale Brno bylo naštěstí výjimkou: v roce 1969 se nastoupený kurz změnil a bylo rozhodnuto, že se trolejbusová doprava podpoří a trolejbusy budou zajišťovat dopravu do nově budovaných sídlišť (byť často by kapacitnější a rychlejší tramvaje byly vhodnější). 

Jako první vlaštovka v roce 1971 byla zprovozněna linka do sídliště v Žabovřeskách. Kohoutovice musely ovšem čekat. Ačkoliv první panelový dům ulici Vaňhalova již stál, tak teprve v červnu 1973 deník Rovnost poprvé zmiňoval otevření linky do Kohoutovic plánované na rok 1976. Šest kilometrů mělo tehdy stát 6 milionů Kčs a dobový tisk už tehdy zmiňoval, že trolejbusová doprava je “nehlučná a neznečišťuje životní prostředí”.

Skutečně se tak 1.1. 1976 stalo - byla uvedena do provozu linka 37 z Mendlova náměstí s konečnou na ulici Voříškova. Noviny psaly, že práce trvaly na místo obvyklých 2 let 6 měsíců (což bylo umožněno mimořádným závazkem zaměstnanců dopravního podniku ke 30. výročí osvobození Brna Sovětskou armádou). Oproti roku 1970 se délka trolejbusových  linek v těchto letech ztrojnásobila na 31 km: byly otevřeny linky do Slatiny (1974) a Komína (1976). Později pak do Bystrce (1981), Barvičovu (1982), Starý Lískovec (1983) a Vinohrady (1987). Linka 37 končila na Voříškově, kde se otáčela přímo na silnici, ačkoliv hned další rok byla prodloužena až na Jírovcovu (tehdy zastávka Kohoutovice, sídliště), na níž byla vybudována nová, kapacitnější točna. Sídliště v okolí ale ještě nebylo obydleno a trolejbusy tak až do června 1979 končívaly na Voříškově a některé, označené jako 37A, tak činily ještě dlouho poté. Později byla tato linka přejmenována na 142.  Dodnes funkční pozůstatek této smyčky najdete před přechodem u zastávky Voříškova dodnes. 
Na začátku milénia pak byla trať prodloužena až na Kamenný vrch, což znamenalo možnost objízdné trasy a také přímé spojení s nemocnicí v Bohunicích a stále rostoucím univerzitním kampusem. Tehdy byly také troleje dovedeny na smyčku u Hájenky, která dodnes slouží jako manipulační nebo nouzová smyčka. Poslední novinkou ve vedení linky 37 je jednosměrný provoz na ulici Hlinky bezprostředně za Mendlovým náměstím a nové troleje na ulici Veletržní. 

Přestože v minulosti trolejbusová doprava v Brně málem zanikla a čelila mnoha kritickým připomínkám (např. pro nevzhlednost trolejí nebo svoji nákladnost) zůstala pevnou součástí dopravní sítě. Tratě mají okolo 107 km, jezdí po nich na 160 vozů a na 13 linkách přepraví ročně 40 milionů cestujících (12 % celkového počtu). A věřme, že nadále budeme moci oceňovat tichý a bezemisní provoz trolelsbusů, a že se na naši 37 budeme moci spolehnout, tak jako doposud.